Jako malá jsem si přála mít koně. Když jsem tenkrát, asi ve 14-ti letech přišla za rodiči, zda by mi ho pořídili, setkala jsem se s neúspěchem. Odmítli mě s větou: „Nezlob se Alenko, nemůžeme si to dovolit. Mít koně stojí spoustu peněz.“

Mrzelo mě to, ale nezlobila jsem se na ně. Chápala jsem, že naše finanční situace není taková, abychom si mohli pořídit koně a platit za něj ustájení a následnou péči. Avšak nesouhlasila jsem s výrokem, že stojí spoustu peněz.

Chtěla jsem jim dokázat, že mít koně „není až tak drahé“ a začala propočítávat, kolik by stál kůň, kolik ustájení, kolik kovář…apod. Připravila jsem si dokonalý rozpočet na několik let dopředu s přesnými náklady a pevně jsem věřila, že bude dostatečným argumentem na to, že to přeci není tolik.

S úspěchem jsem se ani tak bohužel nesetkala, avšak uvědomila jsem si něco mnohem významnějšího. S dalším ne, ve mně totiž rostla touha. Touha taková, že jsem si slíbila, že naleznu způsob:

JAK DOSÁHNU TOHO, ABYCH SI TO MOHLA DOVOLIT!?

Najednou ve mně vzplanula energie a začala jsem hledat cesty, jak si vydělat peníze. Trvalo mi to sice dva roky, ale výsledek se dostavil. V té době začaly být v módě gelové nehty, chopila jsem se příležitosti, koupila si kufřík na nářadí, pár gelů a pec. Nechala se proškolit a jelikož jsem chtěla dělat něco navíc, jezdila jsem s kufříkem k zákaznicím až do domu. Nápad se setkal s úspěchem!

Netrvalo to dlouho a já měla svého prvního koně. Jmenovala se Kohlerie a mám ji do dnes. Každý den mi připomíná, že stojí za to se nevzdávat a jít si za svými sny.

Je úplně jedno, kolik Vám je a kolik máte aktuálně na bankovním účtu. Věřte mi, že já tenkrát neměla nic a nebyla jsem ani plnoletá. Pouze jsem nepřestala toužit a hledala cestu, jak dosáhnu toho, abych si to mohla dovolit.

Pokud tedy ještě žijete s nastavením „Nemohu si to dovolit.“ je na čase přepnout do módu „Jak dosáhnu toho, abych si to dovolit mohla?“

Přeji Vám hodně úspěchů, s láskou vaše Alí.